Drazí!
Pokud nejste PORGáni,
nejste tady vítáni!
Ne, dobře, samozřejmě, že jste, ale obávám se, že vás to ani trochu nepobaví, protože to nepochopíte. Pro vás ostatní ale chci jen říct, že básničky vznikaly 2011/2012, nejčastěji během zemáku, češtiny, fyziky, občas i latiny a dějáku. Básničkama jsme nikoho nechtěly nějak poškodit, urazit ani tak, prostě jsme psaly, co nás tak napadlo :) Občas se to nerýmuje, ale i to se stává. Vono je to vobčas dost voser, psát to tak, aby to vycházelo...
Poděkování patří inspirativnímu prostředí PORGu, pánům profesorům, že nás nechali psát a ještě Martině, se kterou jsme psaly společně tak, že jsme se vždycky po dvou verších střídaly. Je to docela sranda, doporučuju zkusit. Je to docela intelektuální zábava.
I.
Tatíček tu stojí,
všichni se ho bojí.
Jeho pleš mě prudí,
ze spánku mě budí.
Už jenom pět minut,
Buko je nakynut.
Hlavu jako Puck,
ano, je to tak!
Brýle jako Potter,
na zádech má kletr.
Na sobě tři trička,
červená svá líčka.
Uši jako slon,
hlavu jak balon.
Protivnej je moc,
nemá velkou moc.
II.
Už jen sedm minutek,
potom skončí můj smutek.
Já vyrazím si na oběd
a sním knedlíčků hned pět!
A tím končí básnička,
z oka padá slzička.
III.
Na češtině nuda je,
Pája mě irituje.
Už aby to skončilo,
Jane Huse, Postilo!
Času zbývá kratinko,
moje milá Martinko!
Pak čeká na nás Přibík,
je to vůl, anebo býk?
A co je světská lyrika?
Co hrdinská epika?
Mě to vážně nezajímá
a ani ta blbá fyzika!
Až však dnešek skončí,
týden se s námi loučí.
'cuz today's friday, friday
"Goodbye school" is what you may say.
PáPá
IV.
Modlím se ať už skončí,
utrpení mé nesmírné.
Jinak někdo z okna skočí,
kvůli té nudě vesmírné.
Ještě čtvrt hodiny Buka,
to budou skutečná muka! - snad neupadne mi ruka.
Probírat Česko je děs,
že vesmír lepší je, věz!
A Králický Sněžník,
Buko je ten viník,
že pod kopcem chlastat zůstali jsme
a graficky neobohatili se jsme.
Příští hodina ve středu je
a na ní dlouhý úkol je,
naň vši vyserou se,
Buko smát nebude se.
Tři sta, pět set, tisíc,
Buko nemá na víc.
Přetahujem každý den,
nepustěj nás nikdy ven.
V.
Je to žena či muž?
To nejde poznat už.
Nepříjemná taky je,
křičí jako fúrie.
Písemčičkou pohrozí,
toho leknou se mnozí.
Je to od ní pěkně nefér,
ráda se po nás povozí.
Ego volo ire
ad agros venire.
Ukoušu se nudou,
všichni pak na oběd pudou.
Quamquam je jméno blbý,
smích naší třídy zvuk nelibý.
Fakt moc nerada překládám,
otázky v latině pokládám.
Až se nám otroci vrátí,
Davus je pak holí zmlátí.
Snad neopomene Magdu
a až ji dodělá, tak du.
Stalin si trůní na stole,
co to má znamenat, tyvole?
Připadám si vážně jiná
a z brady mi stéká slina.
Magda na nás svrchu zírá,
v její hlavě zeje díra.
Tak to tady dopadá,
když fránina odpadá.
A až přijedou nám frantíci,
my zničíme si svou plíci,
do čajovny půjdem čabat,
ale teď na obět dlabat.
VI. - Přibík má narozeniny
Celý den mu opepříme,
že je starý, dobře víme.
Koupíme mu dort,
brzy bude morte.
Dáme do něj kyanid,
jak dlouho pak bude žít?
Rozhodne se snad,
že ukáže nám Watt?
To se dneska nedozvíme,
protože právě teď končíme.
VII.
V pátek u Martí kalba je,
každý se tam opije.
Přijdou taky sextáni,
nebudou tam vítáni.
Však v jedenáct přijde Monika,
zavládne v bytě panika.
Snad nechá nás na pokoji,
řekla bych, že se nás bojí.
Každý něco přinese;
ethanolu vůně nese se,
na balkóně popelníky po okraj plné,
naše řeči u stolu? Duchaplné.
Budeme sí povídat,
někteří budou se líbat.
Však ráno jim to bude líto,
odcházet budou inkognito.
Píčujeme o jazyk,
přitom hodně je rizik.
Velké vé či malé vé?
Tatíček je tu pro tebe.
Pomůže ti, poradí,
podpásovku zasadí.
Špatnou známku dá ti,
rozzlobí tvou máti.
Ta se na tě nasere,
tohleto mě nebere.
VIII.
Byla škola v přírodě,
EJ v nemocnici je, rodě.
Ona bude dvojčátka mít,
o své postavě dřívější snít.
S Péťou nebo s Uhlířem?
Ctnost je jejím pilířem.
Stalo se tam toho víc,
neřeknem vám z toho nic.
Pro sebe si necháme,
s kým v posteli vzdycháme.
S statečným vojákem,
zpěvačka snědá,
Thea se Škalákem,
zda-li mu nedá?
Vyhul s metalačkou,
Vojta Klausík s Kačkou?!
Chudák moje sestřička,
viděla ho bez trička.
On byl u nich po večerce,
radši by šel ale k Terce.
Kvartáni jsou rebelové,
někteří z nich debilové.
zatoulal se v noci,
osud měl v své moci.
Průser z toho velký vzešel,
humor, ten ho brzo přešel.
Tatíček se mohl zbláznit,
Honzík se musel ukáznit.
Katfiš s dětma družila se,
Bidláková vzmužila se,
na zpovědi byly obě,
trapas udělaly sobě.
Že mu to nandá zezadu
a že na těle má vadu.
Arnieho zdrbla dost,
zase je to kost.
Přibíkovo poprvé,
mnohým přišlo stylové.
Disko trysko bylo dobrý,
kroutili jsme se jak kobry.
Přibík to však posral,
do pyžam nás poslal.
Nejeden by mu rád vrazil,
že tak přísný režim razil.
Tu noc jsme se neopily,
v tomhle jsme však samy byly.
Rumík s kolou hnusnej je,
v žilách nám však koluje.
Bez cigár a bez kafíčka,
neotevřu svoje víčka.
A to nemluvim o těch dveřích,
ty nezavřít, to byl hřích.
Náramky jak vězni,
přes ruku, jo! Přes ni!
Teď mám jeden výrok:
Znovu zase za rok!
IX.
Sladkých šestnáct Martinko,
do dvaceti kratinko!
Už jseš velká holka,
tancuje se polka.
Příští týden ve středu,
hostitelku předvedu.
Uděláme oslavu,
přivedem se do stavu,
převeliké únavy,
kafe budou chtít davy.
Však plavčo ráno nebude,
svalové hmoty ubude.
Neb Buko bude lyžovat,
chudák děti pičovat.
Na běžky si vyrazí,
pár studentů urazí,
protože se nechce jim,
tomu já dost rozumim.
Komu by se vstávat chtělo,
když tě budí jako dělo?
Bukáčova písnička,
ta otevře tvá víčka.
Facka na jeho tvář letí,
rozmetám ho jako smetí.
Narozeniny,
naší Martiny,
oslavujeme,
rum nepijeme.
Neboť my jsme elita,
to smutná realita,
když vidim svý spolužáky
a ty jejich velký ptáky.
Říkám si že proboha,
doufám, že to je noha!
BH a Staněk divnou fotku maj,
na tom Silvestru to musel bejt ráj.
Ale ne tak jako u nás,
on ten Bůh musel stát při nás.
Jenom já se ožrala,
celej guláš sežrala.
Anebo snad někdo jiný?
Ráno byli všichni líný,
"walk of shame" až domů
potkali jsme spoustu Romů.
Kdyby tam byl Tomíno,
vylil na ně by víno,
pak jim hubu rozbil,
důstojnosti pozbyl.
A už máme přestávku,
musim jí mít jak dávku.
Už aby ten chlap sklapnul,
dveře zavřel, světla zapnul.
X.
Nemáš nulu z češtiny?
Zbývají jen hodiny,
než ty jednu obdržíš,
snad to zatím vydržíš.
Když svůj úkol uděláš,
z wikipedie ho máš?
Posaďte se, někdo další?
Tolik blbců v třídě vaší...
Zakázat ty internety,
držte se mé etikety.
Já chci zdroj důvěryhodný,
já mám pleš a nejsem hodný!
Znáte rým na mojí pleš?
Krleš, krleš, krleš!
A kdopak má ještě plešku?
Vozí s sebou koloběžku.
Pepa to však není,
představa se mění.
Ptejte se! Už víte?
To jest Venclík, díte!
Jen počkejte, dokončím to,
zastav to Nikovo:,,Vím to!"
Ode mě se dovíte
že vím to, co nevíte.
Já původem z Marsu jsem,
jsem věděckým pokusem.
Kdo má vyšší čelo,
lidstvo vědět chtělo. - moje vyhrát mělo.
Novoporgán jsem původně,
líbilo se mi tam hodně.
Oni tam mě milovali!
Na nebe jen mě vzývali.
Tady respekt postrádám,
za chybu to pokládám.
Mám tak krásné prezentace,
slýchám jenom lamentace.
Že prý na osnovy seru,
prý moc rychle vpřed se deru. - za to vás všechny požeru!
Dál budem psát pak,
stačí vám to tak?
XI.
Zase stejná otázka:
,,Josef Škvorecký, kdo je?"
růžovým sadem procházka,
tohle téma moje!
Do Toronta emigroval,
tam se vážně hezky choval.
Stvořil ,,alter ego"
on měl moc rád lego.
Napsal hodně knížek,
doma měl pět spížek.
Viděli jsme Hráče,
v naší řadě spáče.
Docela to ušlo,
a dokonce už lo
komotiva přijela,
Martinin rým přejela.
M. na pohovoru byla,
a možná se jim líbila.
A příští rok odjede,
nový život povede!
Najde nový kamarády,
pojí hodně čokolády.
Vrátí se jak kulička,
ve sportu je šulička.
Mluvit bude dokonale,
až se vrátí zpátky ale,
bude pořád umět česky,
na učení má své desky.
Budem dlouhé dopisy si psát...
(fyzika, o hodinu později) a Martina šla už dávno spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat